Koňské sporty a vše o koních na Blog.cz

Prosíím klikni, abych věděla jaká je navštěvovanost.. díík :)

Lonžování

Lonžování je jednou z metod přípravy koně. Neslouží pouze k "vyběhání" koně, ale je nezbytnou součástí jeho přípravy, zvláště u mladých koní. Provádí se na dlouhé lonži (vodítku), kterou má kůň připevněnou pomocí karabiny na ohlávce. Kůň se pohybuje v tzv. lonžovacím kruhu (koral), kde uprostřed stojí cvičitel, který drží lonž a udává pokyny pro pohyb koně. Dále slouží lonžování k tomu, aby si kůň přivykal na Váš hlas a s ním udávané hlasové povely.

Lonžovací kruh "koral"
Kruh je nejlepším místem pro provádění tohoto druhu výcviku. Bude-li mít zvíře okolo sebe spoustu místa (např. louka), bude vystaveno většímu tlaku pohybovat se volně po prostranství, či vyhazovat, atd… Uzavřením koně se tomu zabrání. Každý kůň se rychleji naučí, než odnauč,í špatným návykům. Proto lonžování je vhodné provádět vždy v uzavřeném kruhu, tzv. koralu. Povrch v lonžovacím kruhu by neměl být tvořen z příliš sypkého materiálu, nejen z důvodu snadného uklouznutí a následného vylekání či zranění zvířete, ale je známo, že dlouhodobý pohyb koně, např. v sypkém písku, neprospívá jeho kloubům a šlachám. Velikost tohoto kruhu by se měla pohybovat od (min.) 13 metrů do (max.) 18 metrů.

Lonž a další nezbytné pomůcky
Ideální délka lonže by měla být okolo délky 10 metrů a 3 cm šířky. Měla by být pevná. Nejlépe z bavlněného či lněného materiálu. Na jednom konci by měla být lonž opatřena pevnou karabinou k přichycení k ohlávce a na druhé straně zakončena smyčkou pro lepší uchycení lonže cvičitelem. Dále je zapotřebí lonžovací ohlávka s obnoskem nebo uzdečka s udidlem. Další nepostradatelnou součástí lonžování je lonžovací bič. Délka by neměla přesahovat 2 metry a měl by být opatřen dostatečně dlouhým šlahounem (delší než samotný bič). Ovšem lonž neslouží k bití koně, ale jako pomůcka k udávání pokynů! Lonžovací bič slouží k pobízení koně k běhu, nahrazuje vlastně svým způsobem nohy jezdce.

Další "výstrojní součástí" jsou chrániče nohou. Existuje několik druhů chráničů. Používání této pomůcky je velmi důležité, jelikož mladý kůň je přece jenom "mladý kůň" a skotačení je běžným chováním nejen u koní, ale u mláďat všech zvířat. Bandážování nohou je samozřejmostí a dodává koním v lonžovacím kruhu potřebnou ochranu a oporu.

Šlachovky: slouží především k ochraně šlach na předních končetinách.
Strouhavky: slouží zase k ochraně zadních končetin.
Kamaše: Jedná se o chrániče nohou, které poskytují koni ochranu a zároveň oporu.
Zvony na kopyta: zvony slouží k ochraně kopytních patek a tzv. korunkového okraje. Bývají vyrobeny z gumového materiálu a používají se nejen k ochraně kopyt při výcviku, ale i při skokovém ježdění.

Dále můžeme při lonžování používat i tzv. martingal. Je tvořen nákrčníkem, vidlicí s kroužky a podhrudníkem, zakončeným smyčkou, kterou je provlečen podbřišník. Martingal zabraňuje koni, aby zvedal příliš vysoko hlavu a krk nebo aby s ní neustále pohazoval nahoru a dolů.

Podobným "nástrojem" pro správné držení hlavy koně jako je martingal, je "průvlečná otěž". Průvlečné otěže slouží k donucení koně snížit hlavu. Tyto otěže se připevňují pod bočnice sedla k podbřišníku nebo jsou vedeny mezi předníma nohama a jsou připevněny k podbřišníku na hrudi koně.

Další pomocnou otěží, používanou při lonžování, je tzv. "vyhazovací otěž". Tento druh otěže je tvořen nastavitelnými řemeny, které se připevňují do kroužků udidla nebo k obnosku. Druhý konec těchto otěží se připevňuje k podbřišníku. Účel této otěže je stejný jako u martingalu a průvlečné otěže. Slouží ke správnému držení hlavy koně.

Další pomůckou je lonžovací ohlávka s obnoskem. Je to ohlávka se zpevněným nánosníkem, ke kterému jsou připevněny tři kroužky, přičemž je lonž připnuta na přední straně nánosníku. Velikou předností lonžovací ohlávky z obnosníkem je to, že udržíte koně snadněji pod kontrolou než s obyčejnou ohlávkou, jelikož pevný nánosník vyvíjí větší tlak na hlavu koně. Nánosník je vypodložen, aby příliš koně netlačil.

V pozdější fázi výcviku můžeme na lonžovací ohlávku upevnit i udidlo. Kůň si na něj zvykne, aniž by byl na udidlo vyvíjen jakýkoli tlak. Existuje spousta druhů udidel. Liší se od sebe tvarem, šířkou, velikostí a druhem působení, tzv. pákové a bez páky.

Dále je možno při lonžování používat podbřišník, který se používá v prvních fázích výcviku mladého koně. Pozvolna ho tímto svým způsobem přivykáme na sedlo. Upevňuje se v místech, kde má kohoutek.

Naučit koně nějaký trik není těžké, ale je třeba HODNĚ TRPĚLIVOSTI A ČASU. Váš kůň vám musí důvěřovat, protože ho budete žádat, aby dělal cosi nepřirozeného. Trestání koně nebo zlost bude překážet vašemu pokroku. Pokud kůň nechápe, co po něm chcete, bude frustrovaný a zmatený. TOLERANCE, TRPĚLIVOST A HODNĚ CHVÁLENÍ JSOU KLÍČEM K VAŠEMU ÚSPĚCHU. A samozřejmě pamlsek jako odměna.
Učením cirkusových kousků otevíráte řadu kontaktů mezi vámi a vaším koněm. Váš kůň se naučí, že tím, že Vám bude věnovat pozornost něco získá. Může to být buď odměna nebo pochvala. Váš kůň se takto stane citlivější k vašim příkazům a také vám bude věnovat větší pozornost.
Učíte vašeho koně učit se. S každým dalším cvikem bude pro vašeho koně snadnější, aby se učil novým kouskům. Vy jste se také ve škole učili spoustu různých věcí, ale všichni jste začínali abecedou a počítáním do deseti. Čím lépe je naučíte základy, tím snadnější bude naučit je těžší věci.
Je třeba mít na paměti, že každý kůň je jiný, každý má jinou vnímavost, jinou povahu a jinou schopnost učení a tomu je třeba přizpůsobit tempo výcviku a celkový přístup. Obvykle není vhodné srovnávat rychlost vašeho postupu s někým jiným.
Cokoliv děláte, dokonce i v případě, že jste odrazeni, nedovolte, aby byl odrazen i váš kůň. Nepřestávejte ho chválit a on se nepřestane snažit. Někdy je také vhodné si od cvičení na chvíli odpočinout a stává se, že když k tomu pak vrátíte, jde to lépe. Ale nevzdávejte se úplně.
Musíte správně načasovat pochvalu a odměny. Musíte POUŽÍVAT PŘEDSTAVIVOST, když hledáte způsoby, jak přimět vašeho koně dělat věci, které nezná. Brzy porozumí, že chcete, aby sám vyvinul nějakou snahu, místo toho, aby sebou nechal jen pasivně manipulovat.
NESPĚCHEJTE, některé kousky jsou fyzicky těžké a tak je potřeba při cvičení postupovat pomalu a jemně. Koňské svaly se potřebují učit uvolnit se v nové pozici. Jestliže postupujete příliš rychle a váš kůň se zraní nebo poleká, bude těžké to pak překonat.

Nejprve si musíte být jistí, že máte koně pod kontrolou. Teprve když je poslušný a respektuje vás, můžete začít s cirkusovými kousky pro zábavu. Jestliže nejste schopni být pánem situace, mohou být triky i nebezpečné.
Předtím, než začnete cvičit, měl by váš kůň zvládat základní návyky, jako je nechat se vést, zastavit, být uvázaný, nechat si zvedat nohy a respektovat vás.

Některé všeobecné požadavky:
1. Kůň vám musí věnovat pozornost.
2. Kůň vám musí dovolit dotýkat se všech částí jeho těla a nechat se sebou manipulovat.
3. Kůň se musí pohybovat směrem od tlaku.
4. Kůň musí být schopný klidně stát na prověšeném vodítku, nebo volně v hale či na oplocené jízdárně nebo kruhovce.
5. Kůň musí přijímat opravu bez rozrušení nebo agresivity.
6. Kůň by neměl vstupovat do vašeho prostoru, pokud nedostane svolení a nebo přinejmenším by se na vás neměl tlačit.
7. Kůň rozumí použití biče jako rozšíření vaší paže a nikoliv jako trestu.
8. Kůň přijímá klidně základní vybavení (ohlávka, vodítko, uzdečka ...).

Ideální je, pokud je váš kůň klidný, ochotný, přátelský a na jídlo orientovaný. Učit můžete v podstatě jakkoliv starého koně. Samozřejmě jestliže začínáte s mladým koněm, musíte se držet pravidla práce v mnoha krátkých lekcích a můžete střídat učení triků s učením základního chování (klidně stát, nechat se vodit, zvedat nohy, couvat), tím pro něj bude práce zajímavější.

kůň - horse

Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte strach z koní. Na samém počátku bych byla ráda, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno - vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.

Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějkému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit.
Můžeme mu dát na strozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby u vás zůstal, podněcovala avšak nevyucovala si to.
Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli vztah či napětí, téměř vždy zvolí raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jež má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vtazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak meti jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá několik dnů, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.
Přejděme ale k iniciaci mladého koně ( termín "krocení" nepoužívám nikdy ) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dorřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)
1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené
1 sedlo (podle vaší volby)
1 sedlová podložka (dečka)
1 třmenový řemen
1 ohlávka (kůň ji má na sobě)

Před startem...

Strašně pomalé najetí na taxis a osudový pár dvou koníčků....

Zde vidíme Maskula, kterému se ale nic nestalo (modrá uzdečka a je to ten tmavý hnědák), naopak koníček kterého nejspíš nevidíte (uvězněný taxisem) v den Velké skončil svůj život, jmenoval se Cyeszimyr.... ;(

Dálší fotografie ze smrtícího taxisu....

Tady už Cezy vstává, není už mu to ale nic platné..na draze musel být utracen....(pokud chcete vědět víc jukněte na článek Velká Pardubická)

I přes strašný taxis koně běží dál...

Sixteen v cílovce.....

Sixteen ve vítězné pokrývce....

Mazleníčko....

Dušan Andrén s vítězným pohárem...

Princezna Anna a její družka.....

Koně ustájení v boxech, potřebují každodenní čištění. Není to důležité jen pro jejich čistotu, ale i pro jejich zdraví. Při denním čištění můžete prohlédnout kůži, nohy a kopyta koně a zjistit, nemá-li kůň nějaké zranění.

1. Máte všechno potřebné pohromadě, abyste mohli správně vyčistit vašeho koně? Potřebujete hřeblo (nejlépe gumové), rejžák, hrubý kartáč, žíněný kartáč a háček na kopyta. Uvažte koně pokud možno venku, abyste ani vy, ani on nevdechovali prach. Kromě toho se vykartáčovaný prach nebude snášet znovu na tělo koně! Nejdříve je třeba vyškrabat kopyta. Odstraňte nejhrubší špínu a pak vyškrabte střelkové rýhy. Odstraňte kamínky, které se v kopytu zaklínily a podívejte se, neční-li z rohoviny trn nebo hřebík. Přezkoušejte, zda podkova stále správně sedí.

2. Nyní přejíždějte hřeblem po krku, bocích, hřbetě a stehnech koně. Na břiše musíte být opatrní. Někteří koně jsou na těchto místech dost citliví. Pak je tedy vhodné využít plastikové hřeblo. Masírujte kůži krouživými pohyby. Touto masáží se srst postaví a prach a špína se z ní dají lépe vykartáčovat. Hřeblo pravidelně vyklepávejte na zem.

3. Potom okartáčujte rejžákem obzvlášť tvrdošíjnou špínu, kartáčujte také proti srsti. Na hlavě, za ušima a na nohou musíte být zvlášť opatrní. nezapoměňte koně vykartáčovat i pod hřívou, na břiše, na prsou, v ohbí pod spěnkami, na loktech a hleznech. Musíte však být opatrní, mnozí koně jsou citliví a nemají čištění rádi.

4. Na další čištění vezměte, poud stojíte na pravé straně koně, hřeblo do levé a kartáč do pravé ruky (na levé straně přesně naopak). Začněte nahoře u krku. Čistěte koně dlouhými tahy kartáčem a nakonec otřete kartáč o hřeblo, aby byl zase čistý. Tak postupně vykartáčujte koně po celém těle. Srst musí být úplně hladká a lesklá.

5. Hřívu kartáčujte rejžákem nebo plastovým hřeblem. Ocas musíte pročesat žíni po žíni. Pokud jsou v žíních uzlíky, opatrně je rukou rozpleťte. Teď je kůň kompletně vyčištěný a můžete ho osedlat. Kartáče i hřebla před uklizením dobře očistěte. Nezapomeňte, že po ježdění musíte koně ještě jednou vyhřebelcovat.

Vybavení k čištění koně netvoří pouze kartáče, ale i další pomůcky používané speciálně k určitému výkonu. I když každá z nich se hodí k jiné úpravě srsti, všechny musí splňovat základní podmínku-nesmí zranit jemnou a citlivou kůži koně. Používáme-li nevhodné pomůcky, nikdy nedosáhneme požadovaného výsledku a jak bylo zdůrazněno-může dojít k poranění kůže koně. Souprava k čištění by měla být udržována v náležité čistotě.

KOVOVÉ HŘBÍLKO Je určeno k odstraňování chlupů a nečistot z kartáčů. Nesmí být nikdy použito k očistě samotného koně! Hřbílka jsou vyráběna i z jiných materiálů plast, dřevo…

HŘEBLO Bývá vyrobeno z plastu nebo gumy. Většině lidí vyhovuje spíše hřeblo gumové. Slouží k odstraňování zaschlého bláta ze srsti koně. Při jeho použití dáváme pozor abychom neporanili koni kůži.

ŽÍNĚNÝ KARTÁČ Používá se na vyčesávání prachu a lupů koní. Zjemňuje jejich srst. Kartáč má krátké a husté štětiny. Kartáče se liší svou hustotou. Na letní srst jsou lepší řidší, na zimní srst husté.

KARTÁČ Má dlouhé husté štětiny, nemá být používaný na méně osrstěné části těla.

KOPYTNÍ HÁČEK Je nezbytnou pomůckou k čištění kopyt. Nesmí být ostrý aby nepoškozoval rohovinu.

VODNÍ-RÝŽOVÝ KARTÁČ Je tvrdý kartáč, sloužící k česání ocasu a hřívy koně. Také dobře odstraňuje nečistoty ze srsti světle zbarvených zvířat. Tento kartáč používáme mírně navlhčený, ne však mokrý.

HOUBY Potřebujeme dvě, jednu k čištění očí a nozder, druhou na partie pod ocasem. Houby musí být dostatečně vlhké. Po každém čištění houby důkladně vyper.

UTĚRKA Používá se na samém závěru čištění(začínat by se mělo kopyty), její pomocí dosáhneme požadovaného lesku srsti.

Stříhání koní je obtížná a potenciálně nebezpečná práce. Začátečníci by se techniky stříhání měli naučit sledováním zkušenějších při práci. Máte-li pochybnosti, najděte si někoho, kdo vám koně ostříhá alespoň zpočátku, abyste viděli, jak se kůň chová.

Jakmile se rozhodnete pro určitý střih, všechny hranice (například na nohou nebo sedlové oblasti) si vyznačíte na koňské tělo křídou nebo vlhkým sedlovým mýdlem. Při vyznačování sedlové skvrny položte na koně jeho obvyklé sedlo bez doplňků na to samé místo, kde leží při jízdě a obkreslete ho. Je lepší udělat sedlovou skvrnu o něco větší, než jakou budeme nakonec stříhat, abychom si udělali vůli pro případ, že uděláme při vystřihování okrajů chybu. Špatně umístěná sedlová skvrna znehodnotí vzhled koně.

Stříhat začínáme odpředu, na krku a na plecích a postupujeme dozadu. Strojek vedeme proti srsti dlouhými rozmáchlými tahy. Každý tah by měl být rovnoběžný s předcházejícím a měl by ho mírně překrývat.

Při stříhání horní části krku musíme dát pozor, abychom nestřihli do hřívy. Vystřihneme úzký proužek hřívy za ušima, kde prochází nátylník uzdečky. Nemusí být příliš dlouhý, postačí 5 cm. Po krku a plecích ostříháme i tělo a nakonec záď. Zvláště pečlivě musíme postupovat při stříhání velmi jemných partií, například pod kolenním kloubem a mezi předníma nohama. Kůži pod kolenem podržíme a napneme volnou rukou. Při stříhání mezi předníma nohama musíme mít asistenta, který nám každou nohu zdvihne a podrží vpředu, aby se sklady kůže narovnaly

Zdvižená noha také brání koni v kopání a přešlapování. Při stříhání srsti mezi zadníma nohama si dejte pozor, aby se kůň nepokusil kopnout. Držením za ocas tomu můžete předejít.

Nejobtížnější části stříhání je hlava. Jestliže je kůň skutečně vyděšen tím, že má strojek blízko u hlavy, je lepší ho zde nestříhat. Jestliže však hlavu stříháme, odstraníme nejprve koni nákrční řemen. Jestliže kůň bez určitého omezení v klidu nepostojí, je lepší mu nasadit štajgr než ohlávku. Kde začneme, závisí z větší části na koni samotném, ale líce jsou asi nejvhodnější.

Strojek vypneme a položíme v klidu na lícní kosti, aby si na něj kůň zvykl. Pak, jestliže neprotestuje, strojek zapneme a opatrně ostříháme obě líce, zezdola od brady k hrdlu, dopředu na hlavu a přes čelo. Jelikož je hlava velmi kostnatá, musíme strojkem pracovat co nejjemněji, abychom snížili vibrace. Zvláště opatrně musíme postupovat kolem očí.

Někteří lidé stříhají i hmatové chloupky kolem nozder, ale jelikož jsou to citlivé senzory, je vhodnější a ke koni ohleduplnější je ponechat. Při stříhání uší každé z nich uchopíme a ostříháme pouze po vnějším okraji.Nikdy se nesnažíme vystříhat chlupy zevnitř uší, neboť ty kůň potřebuje jako ochranu proti hmyzu a špíně. Nikdy nestříháme řasy. Při stříhání horní části hlavy dáváme pozor na pramen žíní nad čelem.

Pokud nohy ponecháváme neostříhané, bude patrně nutné, abychom upravili chlupy na nártním kloubu a spěnkách, aby kůň vypadal úhledně. Hřebenem na hřívu a nůžkami odstraňujeme přebytek rousů a dáváme pozor, abychom nevytvářeli "zuby", ale zanechávali rovnou linii. Hustou srst kolem korunky také upravíme.
Hustou srst kolem korunky také upravíme.

Jestliže ponecháváme hlavu neostříhanou, odstraníme nůžkami a hřebenem dlouhé chlupy kolem čelistí. Nůžky můžeme použít i na odstranění dlouhých chlupů z uší.

Hřívy udržujeme úhledné protrháváním, které spočívá v protrhání jednotlivých pramenů hřívy, dokud nedosáhneme požadované délky a hustoty. Jestliže je to koni nepříjemné, je možné hřívu upravit probírkami, ale nikdy se nepokoušíme pracovat nůžkami, neboť výsledky bývají velmi neuspokojivé. Protrhávání je většinou úspěšnější tehdy, když si dáte na čas a pokaždé upravíte jen část hřívy. Nehezký ocas lze také takto vylepšit protrháním některých žíní od kořene ocasu.

Odstraníme žíně ze stran a v menší míře i ze středu. Stejně jako u hřívy je lepší odstraňovat pokaždé jen malý kousek, abychom koni nepůsobili bolest. Po úpravě ocasu bychom ho měli zvlhčit kartáčem a zabandážovat, aby ležel naplocho (bandáž nikdy nenecháváme přes noc).

Protrhaný ocas bude potřebovat pravidelné trhání, má-li si zachovat svůj úhledný tvar. Kůň, který žije v zimě venku, by ovšem neměl mít takto upravený ocas, protože srst u kořene ocasu ho ochraňuje před deštěm a větrem. Při stříhání plochy pod ocasem zvedneme ocas do polohy, kde se většinou nachází při pohybu. Druhou rukou držíme chlupy pod ocasem a ostříháme na požadovanou délku. Konec ocasu by měl být rovnoběžný se zemí, když se kůň pohybuje.

V zimě koni naroste hustá srst, která ho chrání před chladem. Kůň s hustou srstí, který má provádět více než jen lehkou práci, se nadbytečně potí a v důsledku toho se necítí dobře, ztrácí kondici a může prochladnout, jestliže ho okamžitě po práci nevytřeme dosucha. Stříhání husté srsti ustájených koní tento problém odstraňuje a také zjednodušuje udržování koně v čistotě. Ostříhaného koně musíme udržovat v teple pomocí dek a pokrývek. Ostříhaný kůň, který tráví určitou část dne ve výběhu, musí mít celtovou pokrývku.

Existují různé způsoby stříhání koní podle práce, kterou vykonávají a typu srsti.
Plný střih představuje odstranění srsti z celého těla i nohou. Mívají ho poprvé stříhaní koně a při následných stříháních se nohy ponechávají nestříhané. Ponechání srsti na nohou představuje určitou ochranu před nárazy. Plný střih se používá většinou jen u koní provádějících rychlou práci, jako jsou dostihy, nebo někdy u výstavních koní pro přehlídky konající se velmi brzy na jaře.

Nejběžnějším střihem ostatních těžce pracujících koní je honební střih, který ponechává srst na nohou a pod sedlem. Důvodem pro ponechání srsti je opět ochrana. Plochu pod sedlem musíme nechat po práci dobře vyschnout..

Jak jeho název napovídá, dekový střih ponechává plochu hřbetu, beder a horní části zadku neostříhanou (a rovněž všechny čtyři nohy). Srst se odstraňuje z krku, plecí a břicha a z celé nebo z části hlavy. Dekový střih je vhodný pro koně provádějící střední nebo těžkou práci.

Koně, kteří jsou chováni venku a ustájení koně neprovádějící těžkou práci mohou být ostříháni na nízký postraňkový střih, který spočívá v odstranění srsti ze spodní části krku, oblasti mezi předníma nohama, z břicha a horní části zadních nohou. Střední a vysoké postraňkové střihy, při nichž se stříhá větší část těla a krku, se hodí pro ustájené koně provádějící těžkou práci.

U překážkového střihu se stříhá hlava, spodní část krku, břicho a horní část zadních nohou. Střih končí přesně pod ušima. Často se používá u koní pro dostihy. Mnoho plnokrevníků má jemnou srst, která nevyžaduje celkové odstranění srsti, i když provádějí těžkou práci.

Existuje řada dalších částečných střihů, vhodných pro volně chované koně, používané pouze pro lehkou práci, například příležitostné vyjížďky.